Nasedl na první ranní vlak. To, co vezl, bylo velice důležité a cenné. Ještě jednou zkontroloval jestli není zásilka poškozená. Nebyla. S úlevou se zamáčkl do sedadla. Vždyť teď už ho čekala jenom celkem poklidná cesta vlakem - ranním vlakem - vlakem bez lidí. Všichni asi ještě spali. Kromě něho. Spánek byl v současné chvíli luxus, který si nemohl dovolit. Musel se držet ve střehu, nemohl polevit, každá ztráta pozornosti by mohla znamenat fatální selhání - a to se v jeho případě oplácelo pouze smrtí. Aspoň věděl na čem je.
Zatímco takto přemítal, vlak neohroženě projížděl stále dál krajinou. Teď časně ráno byla obzvlášť nádherná, zahalená do mlhy a prozářená sluncem. Sem tam bylo ještě vidět pozůstatky ranního mrazu. Ojíněné listy, stromy a stébla trávy. Na tohle by se dokázal dívat do konce věčnosti. Zatímco za oknem probíhala ranní krajina, do vagónu právě vstoupila mladá a velice pohledná průvodčí. Snad jen ta uniforma jí příliš nepadla a spíš než platnost jeho jízdenky jí zajímalo něco jiného. Náš jediný ranní cestující zpozorněl...
Žádné komentáře:
Okomentovat