Dívka s pavučinou

Přichází,
usedá,
úsměvem zářící.
Dívá se
rozhlíží,
mě ale nevidí.

Usedla naproti,
tváří v tvář
tváři mé,
nevidí,
přehlíží,
ta dívka zářící,
nevidí,
přehlíží,
naproti sedící.

Přehlížen dívaje se
na bytost milou,
ona je dívčinou
na krku s pavučinou.

Dívka s pavučinou,
do světa zářící,
všechny však přehlíží,
duši má kamennou.

Prokletá
tajemná
dívčina zářící,
podivné
zlověstné
pavouka znamení
nosí si na šíji
do vlákna chycená
dívčina zářící.

Čeká snad,
na koho,
na Boha,
na lásku,
na víru,
na dobro,
na svět,
či na život.

Čeká a dívá se,
dívčina zářící,
zbaví se pavouka
kletby
a znamení.

Počkám si,
uvidím,
políbím,
pohladím,
tu dívku zářící
milou a smějící.

Rytíř

Bezhlavý rytíř projíždí krajinou,
projíždí na koni neznaje cíle.
Bezhlavý rytíř projíždí dnem i tmou
a další uběhla chvíle.

Za léta projezdil
širé moře, širou zem,
on také zestárl
o jeden rok každým dnem.

Jednou už nejel dál,
krok svůj též zastavil,
bez koně, poutník jen,
padl tvaří na prašnou zem.

Prach seš a v prach
se obrátíš.

Vzpomínka

Pomalá chůze,
postava skrytá,
ulice noční
stínů je plná,
a každá z lamp,
jak svítí ve tmě,
ozařuje kousek světa,
jako znamení naděje,
a pak zhasne.

Co zbyde, jenom tma,
konec všemu.
Zbyde něco kromě tmy?
Snad vzpomínka
postavy skryté,
a ta jde dálavou,
svou chůzí pomalou.

Týden katův

Pondělí - to kat
svou sekyru zdvíhá,
úterý - se sekyrou
svou se napřáhá,
středa - to sekyře
mocný úděl dá.

Čtvrtek - to je ta chvíle,
kdy ti hlavu stíná,
pátek - kat svou
sekyru pokládá.

Od soboty hlava tvá
na prknech šibenice zetlívá,
v neděli - mrtvé tělo tvé
na zemi dopadá.

Půlnocí pak vše staré končí
a nové na svět přichází -
- roste a dospívá,
rázem pak vše
na novo začíná.

Pomocník

Bez jména, bez tváře,
hrobníka pomocník,
neznám a neviděn,
někomu ukončí den.

Lidí postrach,
hrobníka společník,
nocí dny bloudí,
hrobník hrob hloubí
pro další oběť svou
společnou ...

Kosa klesla,
postava padla
do hrobu nového
pěkného, rovného.

Postava hrobníkem,
smrtka pomocníkem.

Koukáme

Koukáš po mě,
já koukám po tobě,
koukáme po sobě.

Koukáme, hledíme,
čekáme,
co bude
a pak to příjde -
- nic,
nebo prosté „Ahoj“.

A tak tu stojíme,
na sebe hledíme.
„Ahoj“.