Dívka s pavučinou

Přichází,
usedá,
úsměvem zářící.
Dívá se
rozhlíží,
mě ale nevidí.

Usedla naproti,
tváří v tvář
tváři mé,
nevidí,
přehlíží,
ta dívka zářící,
nevidí,
přehlíží,
naproti sedící.

Přehlížen dívaje se
na bytost milou,
ona je dívčinou
na krku s pavučinou.

Dívka s pavučinou,
do světa zářící,
všechny však přehlíží,
duši má kamennou.

Prokletá
tajemná
dívčina zářící,
podivné
zlověstné
pavouka znamení
nosí si na šíji
do vlákna chycená
dívčina zářící.

Čeká snad,
na koho,
na Boha,
na lásku,
na víru,
na dobro,
na svět,
či na život.

Čeká a dívá se,
dívčina zářící,
zbaví se pavouka
kletby
a znamení.

Počkám si,
uvidím,
políbím,
pohladím,
tu dívku zářící
milou a smějící.