Je jaro - vše se probouzí, vše kvete, vše se rozvíjí, roste, dospívá, vše hraje jasnými barvami, slunce září a osvětluje celou tu nádheru. Mám rád jaro - začátek nového.
Stejně tak mám rád podzim, kdy se vše utápí v ranních mlhách, vše je ojíněné prvními mrazíky, padá listí, vše dozrává a připravuje se na zimu - chladné období - takřka smrt.
Ale velice krásnou smrt - když vše pokrývá bílý sníh, vše se třpytí ve slunečním svitu, když chumelí - ať už sebe víc. Je krásné pozorovat sněhové vločky jak jednou klidně dopadají na zem, jindy si s nimi donekonečna hraje rozverný vítr a vločky nemají klid, ani když dospějí na pevnou zem. Miluji sněhovou vánici - doma, za oknem, v teple.
A vůbec nejlepší je zastavit se, postát, rozhlédnout se kolem sebe - na tu krásu, která nás obklopuje, na lidi, které míjíme a oni míjí nás. Pozorovat, dívat se, porozumět. Pak je jedno jaké roční období má nad světem nadvládu. Stačí se dívat, hledět, pozorovat a doufat, že právě tento okamžik nikdy neskončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat