Zastav se, dívej se

Je jaro - vše se probouzí, vše kvete, vše se rozvíjí, roste, dospívá, vše hraje jasnými barvami, slunce září a osvětluje celou tu nádheru. Mám rád jaro - začátek nového.

Stejně tak mám rád podzim, kdy se vše utápí v ranních mlhách, vše je ojíněné prvními mrazíky, padá listí, vše dozrává a připravuje se na zimu - chladné období - takřka smrt.

Ale velice krásnou smrt - když vše pokrývá bílý sníh, vše se třpytí ve slunečním svitu, když chumelí - ať už sebe víc. Je krásné pozorovat sněhové vločky jak jednou klidně dopadají na zem, jindy si s nimi donekonečna hraje rozverný vítr a vločky nemají klid, ani když dospějí na pevnou zem. Miluji sněhovou vánici - doma, za oknem, v teple.

A vůbec nejlepší je zastavit se, postát, rozhlédnout se kolem sebe - na tu krásu, která nás obklopuje, na lidi, které míjíme a oni míjí nás. Pozorovat, dívat se, porozumět. Pak je jedno jaké roční období má nad světem nadvládu. Stačí se dívat, hledět, pozorovat a doufat, že právě tento okamžik nikdy neskončí.

Poslíček

Nasedl na první ranní vlak. To, co vezl, bylo velice důležité a cenné. Ještě jednou zkontroloval jestli není zásilka poškozená. Nebyla. S úlevou se zamáčkl do sedadla. Vždyť teď už ho čekala jenom celkem poklidná cesta vlakem - ranním vlakem - vlakem bez lidí. Všichni asi ještě spali. Kromě něho. Spánek byl v současné chvíli luxus, který si nemohl dovolit. Musel se držet ve střehu, nemohl polevit, každá ztráta pozornosti by mohla znamenat fatální selhání - a to se v jeho případě oplácelo pouze smrtí. Aspoň věděl na čem je.

Zatímco takto přemítal, vlak neohroženě projížděl stále dál krajinou. Teď časně ráno byla obzvlášť nádherná, zahalená do mlhy a prozářená sluncem. Sem tam bylo ještě vidět pozůstatky ranního mrazu. Ojíněné listy, stromy a stébla trávy. Na tohle by se dokázal dívat do konce věčnosti. Zatímco za oknem probíhala ranní krajina, do vagónu právě vstoupila mladá a velice pohledná průvodčí. Snad jen ta uniforma jí příliš nepadla a spíš než platnost jeho jízdenky jí zajímalo něco jiného. Náš jediný ranní cestující zpozorněl...